Křesťanské společenství Ostrava

Victor E. Frankl byl během Druhé světové války vězněn v nacistických koncentračních táborech Auschwitz a Dachau. Tento židovský profesor neurologie a psychiatrie se stal posléze světově proslulým svou knihou Hledání smyslu, které se prodalo přes osm milionů výtisků. V knize předložil jádro své filosofie, která vešla ve známost pod názvem logoterapie. Ta je založena na přesvědčení, že nejzákladnějším lidským motivem je nalézt smysl života. Frankl zakusil i v hrůzách koncentračních táborů, že člověk je schopen přežít a přečkat téměř jakékoliv „jak“ ve svém životě, nahlédne-li „proč“.
V jednom rozhovoru Frankl prohlásil: „Jsem naprosto přesvědčen, že plynové komory Osvětimi, Treblinky a Majdanku byly vposledku sestrojeny ne v nějaké služebně či na ministerstvu v Berlíně, ale spíše na stolech a v posluchárnách nihilistických vědců a filozofů.“
Jinými slovy, myšlenky mají důsledky, které žehnají nebo ničí. Chování lidí, ať dobré nebo špatné, nevychází jen tak z ničeho. Vyrůstá z idejí, z převládajících pohledů na realitu, které zakoření v mysli a porodí pak dobro nebo zlo.
Bible jasně potvrzuje, že jsou to myšlenky, které působí v lidských životech praktické důsledky. Potvrzují to obraty jako tento: „Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno … abychom měli naději“ (Římanům 15, 4). Myšlenky prezentované v Písmu tedy mají cíl, mají důvod, chtějí vypůsobit praktický důsledek: naději.
Jinde Pavel píše: „Cílem našeho vyučování je láska“ (1.Timoteovi 1,05). Vštěpování myšlenek skrze „vyučování“ má mít za následek vytváření lásky.
Naděje a láska se tedy neobjevují jen tak z ničeho. Vyrůstají z idejí, z myšlenek, z porozumění, z pohledů na realitu, které jsou nám zjevovány v Bibli.
Dalším způsobem, jak Písmo ukazuje, že myšlenky mají praktické důsledky, je použití slova „proto“. Záleží na typu biblického překladu, v některých je naleznete více než tisíckrát!
V Novém Zákoně například stojí: „Proto tedy již není žádného odsouzení těm, kdo jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8,1), nebo: „Proto si nedělejte starosti kvůli zítřku“ (Matouš 6,34).
Tato „aby“ a „proto“ jsou důsledkem, následkem něčeho, co jim předchází – jsou odpovědí na nějaká „proč“. Pokud tedy chceme žít v moci těchto velkých praktických „důsledků“, musí být naše mysli a srdce v moci těch myšlenek a idejí, které jim předcházejí a z nichž tyto důsledky vyrůstají…

(Podle modlitebních zamyšlení Johna Pipera zpracoval – df)

Čtvrtek 21. února: Modlitební shromáždění v Zálomu za požehnání všeho, co tam chceme pro Boží království dělat. Žádám vedoucí skupinek, aby přesunuli setkání skupinek do Zálomu. Začátek v 17 hodin. Příjezd autobusy číslo 48 a 36 na zastávku Pískové Doly, tramvají buď na zastávku Karpatská, tram 2, 7, 13 nebo Hulvácká, tram 7, 11, 17, 18

Dne 3.března 2013 proběhne  první bohoslužba v našich nových prostorách V Zálomu, ještě v sále v původním stavu, začátek jako obvykle v 9.30 hodin. Dojezd tramvají na zastávku Karpatská, zde bude čekat „navigátor“, dojezd autobusy na zastávku Pískové Doly, i zde bude „navigátor“. Dotazy na mobil 724 440 520.

Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA). Narazil jsem na internetu na vzpomínku na něj od jednoho z jeho dávných studentů.

„Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná John Piper, dnes známý spisovatel a pastor. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“ Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy, prosil tehdy profesor Kilby, raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve stvoření. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí – abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil souborem deseti rozhodnutí pro uchování duševního zdraví.

1. Nejméně jednou za den se podívám na oblohu s vědomím, že spolu s celou planetou cestuji prostorem, obklopen podivuhodnými a nádhernými věcmi nade mnou a okolo mne.

2. Nesdílím dnes obvyklou domněnku o bezduchých a nekonečných evolučních změnách, ke kterým nelze nic přidat ani ubrat. Já naopak předpokládám, že vesmír řídí inteligence, která, jak říká Aristoteles, vyžaduje začátek, střed a konec. Toto vědomí mne chrání před cynismem, který vyjádřil před svou smrtí Bertrand Russell: „Kolem je tma, a když umřu, bude tma i uvnitř. Neexistuje žádná krása, žádná velikost. Jen trivialita na chvíli, a pak nic.“

3. Nepropadnu pocitu, že život je pouhé nekonečné plahočení bez cíle. Každý den je jedinečná událost. Může být naplněný, budu-li chtít, spoustou cenných příležitostí. Ano, potíže a bolesti života jsou zcela reálným trápením, ale stejně tak to mohou být příčky na žebříku k morální a duchovní dospělosti.

4. Nedovolím zredukovat svůj život v tenkou rovnou úsečku, která upřednostňuje abstrakci před skutečným životem. Život není jen černobílý s pravými úhly.

5. Nebudu snižovat svou vlastní jedinečnost tím, že bych záviděl ostatním. Přestanu se vrtat v sobě samém, abych objevil, do jaké psychologické či sociální kategorie bych mohl či měl patřit. Někdy je potřeba prostě zapomenout na sebe a dělat dál svou práci.

6. Otevřu oči a uši. Jednou za den se prostě podívám na strom, květinu, mrak, nebo nějakého člověka – a to ne, abych se ptal, kdo a co a proč jsou, ale jen se radoval z toho, že jsou. Prostě jim dovolím jen tak obyčejně být a nechám jim jejich vlastní tajemství „božské, magické, děsivé a extatické“ existence.

7. Čas od času se rozpomenu na svěží pohled na svět, který jsem měl v dětství a pokusím se alespoň na chvíli, být „dítětem čistého bezmračného pohledu a snících očí plných údivu“.

8. Dám na dobrou radu a pravidelně se budu obracet k tak podnětným věcem, jako je dobrá literatura a dobrá hudba. A budu přitom spolu s C. S. Lewisem dávat přednost starým knihám a nadčasové hudbě.

9. Nedovolím ďábelskému náporu tohoto věku vysát veškerou mou energii, ale raději se soustředím na jedinečnost každé chvíle. Budu se snažit žít v každé chvíli dobře právě proto, že jediný čas, který mám, je právě teď.

10. Sázím celý svůj život na to, že tento svět není beze smyslu, že není hloupý, že není uveden do provozu šíleným stvořitelem a poté opuštěn, ale že i dnes, právě dnes, má být a bude přidán nějaký mistrný tah štětcem na veliké kosmické plátno bytí. V příhodný čas tomu všemu jistě porozumím, s radostí z toho mistrovského díla velkého architekta, který si sám říká Alfa i Omega.

(Podle www.desiringgod.org zpracoval – df, publikováno v KONZERVATIVNÍCH LISTECH)

Adventní bohoslužba KS Ostrava v televizi