Žij už dnes tak, jak by sis jednou přál žít

Narazil jsem na citát z pera Johna Pipera, který na svém blogu napsal: „Tolik hlubokého, srdcervoucího zklamání a lítosti vidím mezi lidmi kolem šedesátky. Naléhám na vás, všechny třiceti- a čtyřicetileté: Předejděte tomu včas!“
Myslím, že se ta slova dají vyjádřit i takto: Žijte moudře dnes a ušetříte si mnohá zklamání a pozdní lítost zítra.
Lidé v průběhu života zažívají mnohá smutná zklamání a lítost, kterým by bylo možno předejít (či se na ně alespoň lépe připravit), pokud by se někdy dříve ve svém životě byli rozhodli jinak, než jak se to tenkrát stalo. Člověk si tak může jednoho dne hořce vyčítat, že měl – dokud byl ten čas – trávit více času s rodinou, více se věnovat dětem, důrazněji se poprat se svými zlozvyky, zabíjet méně času hloupostmi a udělat si jej třeba na hledání Boha.
Dělej dnes to, čeho bys mohl později litovat, že´s to promeškal. Předejdi budoucímu zklamání tím, že už dnes budeš dělat to, o čem jsi přesvědčen, že má být uděláno. Neodkládej poslušnost, oddanost, věrnost, přimknutí k Bohu, službu druhým lidem. Žij už dnes tak, jak by sis jednou přál žít. Nezáleží na tom, kolik ti dnes je, ještě pořád máš čas změnit své cesty!
Slova z úvodu jistě neznamenají, že by Bůh nebyl mocen odpustit naše minulé hříchy a selhání. To je otevřeno všem, kteří litují svých selhání a s důvěrou v Boha přicházejí ke Kristu. Bůh může zachránit náš život pro věčnost, ale mnohé z toho, v čem jsme se nerozumně minuli cílem, už nepůjde vzít zpět. Člověk může plně prožít Boží odpuštění – a přesto litovat, že byl dřív nevěrný své ženě, že neměl čas na své děti, že byl příliš zaměstnán svými vlastními věcmi, že neviděl ostatní lidi a život mu tak protekl mezi prsty.
Na konci filmu Schindlerův seznam je dech beroucí scéna, v níž se Oskar Schindler – muž, který vykoupil z rukou nacistů stovky Židů – dívá na svůj vůz a své zlaté manžety a lituje, že nevěnoval více svých peněz a majetku, díky nímž by mohl zachránit více životů. Schindler využil příležitosti lépe, než naprostá většina ostatních. Naložil se svými penězi tak, jak se mu v danou chvíli zdálo správné – a přece se na konci příběhu ohlíží zpět a s lítostí touží vrátit se a udělat ještě více, rozhodnout se ještě jinak.
Pět minut poté, co zemřeme, budeme vědět velmi přesně, jak jsme měli žít. Pak už bude ale příliš pozdě na to chtít něco změnit. Bůh učinil dost pro to, abychom nemuseli čekat až na smrt, abychom se dověděli, jak žít. Všichni máme jen jednu šanci. Máme jeden život zde na zemi, abychom jej investovali do nebe. Nepropásněme tu příležitost. Kéž takto zní naše novoroční přání: „Ať to, co bude pro nás nejdůležitější pět minut po smrti, se nám stane nejdůležitějším už dnes“.

Publikováno v KONZERVATIVNÍCH LISTECH č. 1/2012. Podle článku Randyho Alcorna v Eternal Perspectives Magazine, Winter 2012, upravil – df